Malý princ (Antoine de Saint-Exupéry) by vydaný v roce 1943 a stal se velmi populárním a nejznámějším literárním dílem francouzského spisovatele.
- „Víš, když je člověku moc smutno, má rád západy slunce…“
- „Chceš-li porozumět lidem, přestaň poslouchat, co říkají.“
- „Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu.“
- „Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem; to nejdůležitější je očím neviditelné.“
- „Rád bych,” odvětil malý princ, „ale nemám moc času. Musím objevit přátele a poznat spoustu věcí.”
- „Prosím, ochoč si mě!” řekla liška.
- „Musím přece snést dvě nebo tři housenky, když chci poznat motýly.“
- „Lidé? Je jich myslím šest nebo sedm. Je tomu mnoho let, co jsem je spatřila. Kdo ví, kde jsou. Vítr jimi povívá. Nemají kořeny a to jim velice vadí.“
- „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“
- „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
- „Miluješ-li květinu, která vyrostla na nějaké hvězdě, rád se v noci díváš na nebe. Všechny hvězdy rozkvétají květinami…“
- „U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, a přece nenalézají to, co hledají. A přesto by mohli, najít, co hledají v jediné růži nebo kapce vody. Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.“
- „Kdo jde pořád rovně, daleko nedojde.“
- „…ale když se někdo červená, znamená to “ano”, viďte?“
- „Nikdy nejsme spokojeni, tam kde jsme.“
- Ty jsi zatím pro mne jen malý chlapec podobný statisícům jiných malých chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liška podobná statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě.
- „Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.“
- „Nedovedete si představit, jak je hrozné mít celý život naplánovaný.“
- „Ty jsi podivné zvíře, tenké jako prst… ale mocnější, než prst krále.“
- „Když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mně jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě.“
- „Krajina slzí je tak záhadná.“
- A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.
- „Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit.“
- „Květiny nesmíte nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit.“
- „Kdybych nařídil generálovi, aby byl mořský pták a on neuposlechl, nebyla by to chyba generálova, ale moje. Je třeba žádat od každého to, co může dát.“
- To jsem rád, žes přišel na to, co tvému srdci chybí. Budeš moci domů.
- Je třeba žádat od každého jen to, co může dát.
- „Správně. Je třeba žádat od každého to, co může dát, autorita je založená především na rozumu.“
- „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá… Lidé zapomněli na tuto pravdu, ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži.“
- „Co mám dělat?” zeptal se malý princ.
- Člověk nikdy není spokojený tam, kde je.
- „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
- „Malý princ odběhl podívat se znovu na růže. „Vy se mé růži vůbec nepodobáte, vy ještě nic nejste,“ řekl jim. „Jste krásné, ale jste prázdné,“ pokračoval. „Není možné pro vás umřít … ona jediná je důležitější než vy všechny, protože právě ji jsem zaléval… Protože právě ji jsem poslouchal, jak naříkala nebo se chlubila, nebo dokonce někdy mlčela. Protože je to má růže.“
- Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět. Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu.
- Vždy bude další příležitost, další přátelství, další láska, nová síla. Pro každý konec je vždy i nový začátek.
- „Musíš být hodně trpělivý,” odpověděla liška. „Nejprve si sedni kousek ode mne, na zem, do trávy. Já se budu na tebe po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat. Řeč je pramenem nedorozumění. Každý den si budeš moci sednout o kousek blíž…”
- Dospělí sami nikdy nic nechápou a děti to hrozně unavuje, stále a stále jim něco vysvětlovat.
- „Známe jen ty věci, které si ochočíme,” řekla liška. „Lidé nemají čas, aby něco poznávali. Kupují
u obchodníků hotové věci. Ale přátelé nejsou na prodej, takže nemají přátele. Chceš-li přítele, ochoč si mě!” - Jestli někdo miluje květinu, která na milionech a milionech hvězd existuje jako jediný exemplář, stačí mu ke štěstí, když se na ni může jen dívat.
- „Dospělí si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: „Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry? Sbírá motýly?“ Místo toho se vás zeptají: „Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?“ Teprve potom myslí, že ho znají.“