Jan Amos Komenský citáty

Citáty

1. Je to pro člověka bídná věc, nechat se vykrmovat, aby pak šel hned na jatka.
2. Ne z každého dřeva může být fládr, ale z každého člověka se může stát člověk.
3. Má-li se člověk stát člověkem, musí se vzdělat.
4. Je věcí rozumnosti zdržovat se úsudku před plným poznáním věcí, zvláště pak slov a činů.
5. Lepší než za ženštinami hampejznými se píditi, jest plodníkem svým dvakrát týdně řádně zatřásti.
6. Jestliže totiž všichni byli stvořeni podle vzoru téhož obrazu Božího, samou přirozeností lidskou vědí, chtějí a mohou totéž a týmž způsobem. Jakkoli nyní (kdy pádem do hříchů si přivodili závrať, zbláznili se marnostmi a zapletli se do neslušností) nevědí, že vědí, co vědí, že chtějí, co chtějí, že mohou, co mohou, protože toho nedbají.
7. Smiluj se , Hospodine, nad dědictvím svým a dej, ať po žalostném tomto spuštění jako zahrada Eden zase zkvetneme k slávě jediného tvého jména, Bože požehnaný na věky!
8. Šťastný je člověk, kterého varuje cizí chyba.
9. Kdykoli se přimísí nějaké nařizování, naše mysl hned cítí odpor a odvrací se.
10. Když dědic pláče, v srdci se směje.
11. Majetek jistou starostí, hodnosti prázdným dýmem, rozkoše sladkým jedem, osidly našeho zla. Dokud to lidé nechápou, honí se za stíny bez věcí, a rozplývají se oddáni svým nicotnostem sami v nic.
12. Hubme nevědomost, aby nevědomost nezhubila nás.
13. Chceš, aby tvůj žák věděl mnoho a bezpečně? Uč jej mnohé pomíjet, totiž hlouposti, jimiž se zabývá dav. (Pampaedie,K.VII.,27)
14. Je pravda, že svět jde od zlého k horšímu, ale zdalipak to napravíme svým strachováním?
15. Čím více dítě dělá, běhá, pracuje, tím lépe na to spí, tím lépe zažívá, tím lépe roste, tím lépe jadrnosti i čerstvosti tělo i mysl nabývá: toliko jen vždycky šetříc, aby bez úrazu bylo.
16. Teď jsem, Pane můj Ježíši, vezmi mne sobě, tvůj chci býti a zůstávati na věky. Mluv služebníku svému a dej, ať poslouchám: pověz, co chceš, a dej, ať oblibuji: vzlož, coť se líbí, a dej, ať nesu: obrať mne, k čemu chceš, a dej, ať stačuji: poruč, co chceš, a co poručíš, dej: nechť jsem já ničímž, aby ty sám všecko byl.
17. Sic že by veliká ta obecného regimentu tajnost, že muži spravují obec, obec ženy a ženy zase muže, k vyjevení přišla.
18. Síla pravdy vyzbrojená světlem poznání je nepřemožitelná.
19. Semena nejsou ještě plody.
20. Tělo nechť každodenní své hýbání má.
21. Ten, kdo nemiluje knihu, nemiluje moudrost. Ten, kdo nemiluje moudrost, stává se hlupákem.
22. Teorie zůstane pouhou teorií, pokud nepřikročíme k činu.
23. Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou.
24. Dobré knihy, ak sú skutočne dobre a múdro napísané, sú cibrením ducha, pilníkom súdnosti, masťou na oči, lievikom múdrosti, zrkadlom cudzích myšlienok a činov, našich vlastných potom vodidlom.
25. Dosáhnout, aby každý, kdo je vzděláván, byl vzdělán natrvalo, tak, aby neklesal zpět a nezvrhl se. (Pampaedie,K.VII,21.)
26. Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest.
27. Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče.
28. S pomocí knih se mnozí stávají učenými i mimo školu. Bez knih pak nebývá učený nikdo ani ve škole.
29. Moudří vždy považovali za nejbezpečnější cestu míru zapomenutí utrpěných křivd.
30. Komukoli prospěti můžeš, prospívej rád, možno-li celému světu. Sloužiti a prospívati je vlastnost povah vznešených.
31. Radím vám, abyste četli dobré autory, a doporučuji vám to. Ano, ukázal jsem vám poklady moudrosti, zakopané v poli knihoven! Slyšte radu Kristovu, kterou vyslovil v podobenství o člověku, jenž nalezl na cizím poli poklad: skrývaje svou radost šel, prý prodal všechno, co měl, a koupil ono pole (Mat. 13,44). Jděte i vy, milí posluchači, prodejte všechno, co máte, a kupte si pole, v nichž leží skryty poklady moudrosti, kupte si dobré knihy. A opatřete si bohatství, jímž by jste mohli obohatit jiné, vlast i samu církev. (Jak dovedně užívat knih, hlavního nástroje vzdělávání, IV.)
32. Umění vládnout se zakládá na moudrosti, nikoli na síle, na opatrnosti, nikoli na úskoku.
33. Když nemáš peníze, nezatouží nikdo tě vidět.
34. Uvidíš-li jinde věci lepší, pravdivější a užitečnější, proč bys je rád nevyměnil za své, které nejsou tak hodnotné?
35. Uzavíráme tedy, aby se sestavil jazyk nový, nade všechny jiné již známé 1. snadnější, 2. lahodnější, 3. dokonalejší.
36. Účelem cestování je posílení moudrosti u sebe i u jiných.
37. Kořeny vzdělání jsou trpké, ale plody sladké (…). A tak asi tomu také ve skutečnosti je. Ale přece bychom měli uvážit, zda by se nedaly i kořeny osladit.
38. Havraní křik “zí – tra, zí – tra” je zaručený pohřeb každého podniku. (Pampaedie,K.VII.,30).
39. Závěrem se dotýkám cíle této rady o zakládání veřejných škol na všech místech: aby všude byla úroda lidí dobře vzdělaných. Neboť lidé, rostou-li bez vzdělání, rostou jako plané stromy, jako trní, kopřivy a hloží. Mají-li růst jako štěpy v zahradách, pak musí být horlivě pěstováni, zavlažováni a štěpováni. (Pampaedie,K.V.,17).
40. Že dítky nejdražší boží dar a klenot nejpilnějšího opatrování hodny jsou.
41. Nejspíše vopilej pravdu poví.
42. Proto budiž učitelům zlatým pravidlem, aby všecko bylo předváděno smyslům, kolika možno.
43. Veřejné záležitosti patří do veřejnosti. Co se všech týká stejnou měrou, měli by všichni řešit, nebo o tom přinejmenším vědět.
44. Veškeré lidské kvaltování toliko pro hovada dobré jest. Což dobytek jsem, že vše, co dělám, pro břicho dělám a ještě hůře?
45. Pampaedie je umění štěpovat moudrost v myslích, jazycích, srdcích a rukou všech lidí. Vzhledem k tomu dali jsme jí na titulním listě tohoto poradního díla symbol z umění štěpařského: sadaři tam snímají rouby ze stromu pansofie a štěpují je na mladé výhonky, chtějíce naplnit stromky podobných vlastností celou Boží zahradu, pokolení lidské.(Pampaedie,K.I.,15)
46. Osvoboďme člověka od všech nařizovacích kultů a poslušnosti a postavme ho do svobody…
47. Život je jeden pouhý, ale smrtí tisíceré jsou způsoby. Pravda jedna a pouhá, bludů však tisíceré podoby.
48. Podtrhuj v knize, která je tvým majetkem. Dělej si poznámky nebo výpisky, ať jde o tvou nebo cizí knihu. (Jak dovedně užívat knih, hlavního nástroje vzdělání, III.)
49. Copak jsem zvíře, abych jen pro tělo a pro potěšení těla vydával svůj život všanc? Vždyť tak nejednají ani zvířata, natož člověk, který v sobě má cennější věc, svou duši, a měl by spíše hledat její prospěch a blaho.
50. Boháči bez moudrosti, co jsou jiného než vepři v blátě ležící?
51. Buď příjemný a milý ve tváři, vlídný a zdvořilý ve způsobech, přívětivý a pravdomluvný ústy, vroucí a upřímný srdcem. Miluj a tak milován budeš.
52. Pochopil jsem, že Boží vůle taková není, že je to způsob světa, převráceného světa, aby jedni chodili nastrojení a druzí nazí, jedni říhali přesycením a druzí trpěli hladem, jedni pracně vydělávali a druzí marnotratně utráceli, jedni se bavili a druzí kvíleli. Odtud pochází pýcha a pohrdání jinými u jedněch a lítost a závist k oněm prvním u druhých, i jiné neřády.
53. Proč by se tím křesťan trápil, kterýž svědomí své spořádané a v srdci Boží milost má? Nechtějí-li se k našim obyčejům formovati lidé, formujme se my k jejich, pokud to jen pro svědomí lze. Svět ze zlého v horší jde, pravda jest: ale zdaž my to fresováním svým napravíme?
54. Nechci nikomu nic vyčítat, nikoho kárat pro jeho chyby ani nikoho přímo či nepřímo urážet. Vím totiž, že nikdo nechybuje proto, že by chybovat chtěl (a proč by kdo také chtěl?), vím, že s temnotami není třeba nijak zvlášť bojovat, neboť přinese-li se Světlo, ustoupí samy.
55. Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem.
56. Nezatěžovat se ničím, co přesahuje životní nezbytnosti, spokojit se s mála věcmi, sloužícími k pohodlí, a chválit Boha. Jestliže ty pohodlné chybí, spokojit se pouze s nezbytnými. Přijdeš-li i o ně, snaž se zachovat sebe sama. Nemůžeš-li ani sebe zachovat, zřekni se sebe, jen abys Boha neztratil. Kdo totiž má Boha, může všecko postrádat, poněvadž má na věky své nejvyšší dobro s Bohem a v Bohu. A zde je také konec všech potřeb a přání.
57. Neboť všechno, co je spořádáno, zachovává svůj stav neporušený potud, pokud zachovává řád. Opustí-li řád, chřadne.
58. Co to než tvá fantazie dělá? Kdyby ty se ne tak v lidských věcech přebíral a vším všudy co svíně věchtem zmítal, byl by jako jiní mysli pokojné, potěšení, radosti, štěstí požívaje. (…) Kdybych totiž jako ty, v zevnitřnostech vězel a nápadné nějaké nemastné zasmání za radost, přečtení nějakých trochu škaret za moudrost, kousek nějaký nápadného štěstí za vrch sytosti držel. (…) Slibovalo mi se a ukazovalo tytýž zboží, umění, potěšení, bezpečnost. Ale co mám? Nic. Co umím? Nic. Kde jsem? Nevím sám. To vím toliko, že po tak mnohém motání, po tak mnohých pracech, po tak mnohém mysli unavení a zemdlení nic naposledy nenalézám než u sebe bolest, u jiných nenávist.
59. Lepší je plodníkem svým řádně zatřepati, než z povětrnou ženskou spáti.
60. učit jiné není nic jiného než dávat slovem a skutkem příklad těm, kteří se mají učit. (Pampaedie,K.V.,22)
61. Ach, kéž bych více mohl, než bych chtěl.
62. Čeho oči nevidí, toho srdce neželí.